Valentův mlýn - Sýkořice
Berounka
Fauna a flóra
Ve zdejších vodách již od dávnověku žije obávaný Hryzník obecný (Morsus Communis), běžně se zakousává koupající se osobě hluboko do paty a způsobuje krvavé bolestivé zranění. Vypadá jako ryba s klepety a má žluto červenou barvu. snad nejzajímavějším živočichem vyskytujícím se zde ve vodách Berounky je zvláštní druh kapra. Kapr srstnatý.
Tento kapr má tělo pokryté hustou, měkkou srstí, která je stejně jemná jako srst angorského králíka. Srst má různé barvy, od sněhově bílé přes šedou až po černou, a mění se podle ročního období nebo i nálady kapra.
Jeho ploutve jsou také pokryté srstí, což mu dodává zvláštní, téměř magický vzhled. Při plavání srst jemně vlaje ve vodě, vytvářejíc dojem, že kapr tančí. Oči má velké a zářivé, schopné vidět i v temných hlubinách řeky.
Nejzajímavější květinou která se zde vzácně vyskytuje je Jedlice obecná (Communia abies). Přičichnutí k této květině může způsobit někdy až záchvaty hladu, žízně a následně nezřízeného přejídání i pití. Následky přičichnutí mohou přetrvávat i měsíce.
Domorodci
Zdejší tradičním způsobem obživy byl a je sběr lesních bobulí a lov divokých zvířat. Domorodci přebytky svých úlovků a výrobků prodávají u polních cest náhodným procházejícím. Oblíbené zboží je možno u jejich skromných stánků zakoupit za velmi nízké ceny či dokonce výměnou za nějaké drobnosti.
Nejoblíbenějším zde získaným výrobkem jsou kabelky z kůže Žraločíka berounského, rukavice z Plavnice pětiploutvé a střevíce z kůže Kapřivce slizkého.
Zdejší lid měl vždy své specifické vlastnosti, výbornou studijní příručkou pro poznání zdejšího lidu je manuskript Johania Luendho Klacikoskeho z Klazikowa s názvem ,,Tie ludiaw odtama".
Jeho rukopis vystihuje vše o životě v okolí.
Jeden citát z bohatě ilustrovaného rukopisu je vytesán i ve skále nad řekou, ten nápis zní:
Ó hrdí jsou zdes ludi, tak hrdi, jest možno pokoupit si eich hrdost za dva velké rumy.
Zajímavá místa v okolí.
Hledáním těchto míst lze trávit celé dny.
Hrad Drátev
Několik kilometrů jižně by se měl asi nacházet hrad z jehož bergfritu by se možná nabízel rozhled až na Alpy. Jako správný hrad má pravděpodobně rozsáhlé sklepení ze kterého možná vede tajná chodba až na hrad Křokev a do zámečku Vetév. Zajímavostí této tajné chodby je že je pravděpodobně velmi úzká a velmi dlouhá, možná se jedná o chodbu plazivku. Na průzkum chodby budete zřejmě potřebovat čelovku a skafandr.
Zámeček Vetév
Několik kilometrů severně se možná nachází malý zámeček jenž se dá v okolní krajině snadno přehlédnout. Pro jeho velikost je často opomíjen a přehlížen, Při prohlídce návštěvník zjistí že je opravdu malý. Z provozních důvodů není povolen vstup do zámečku osobám vyšším jak 125 cm. Nádherná výzdoba trpasličího zámečku musí nadchnout každého kdo se dostane do vnitřních prostor.
Zřícenina hradu Křokev
Ve zdejších lesích se asi nachází již téměř rozpadlá zřícenina. Dnes je již obtížné zbytky kdysi mohutného hradu v lese najít, zejména z důvodu už si nikdo nepamatuje kde hrad stál. Je možné že v místě dávného hradu jsou na některých místech propadliny po pradávných sklepeních a tajné chodbě, ale jelikož již nikdo neví kde hrad stál není možno ani tyto propadliny najít.
Kamenožrout
Na náplavce u jezu je v žulové dlažbě patrná jedna z největších zajímavostí. Jsou zde velmi dobře vidět chodbičky které v Paleocénu vybudoval v kamenech Kamenožrout žravý.
Pověst od velkého mlýna
V dávných časech, kdy se řeky vinuly divokou zemí a srdce lidí byla plná pověr a pohádek, žila zde u Berounky krásná dívka. Byla dcerou bohatého mlynáře, jehož mlýn šuměl dnem i nocí a přitahoval k sobě obdiv z celého okolí. Dívka, jejíž jméno bylo Milena, měla oči jako jarní nebe a vlasy temnější než nejhlubší lesní stín.
Milena milovala prostého nevolníka, Jana, jehož srdce bylo čisté jako pramen horské říčky. Avšak jejich láska byla zakázána, neboť Jan byl chudý a bez jmění. Aby mohli být spolu, převlékla se Milena za myslivce, s lukem na zádech a kloboukem stínícím její jemné rysy. V tajnosti se scházeli u starého brodu, kde šeptali sladká slova a snili o životě plném svobody.
Ale jejich štěstí nebylo dlouhé. Bohatý šlechtic Siegfried, který toužil po Milenině ruce i dědictví, se dozvěděl o jejich tajných setkáních. V přestrojení za opraváře trakařů sledoval Siegfried milence až k brodu. Tam, skrytý ve stínech, vytasil velký obouruční meč a jedním silným švihem ukončil jejich sny.
Když padli, šlechticův hněv a žal neopadly. V zoufalství vyjel na koni na skálu nad údolím Berounky. Tam, kde řeka odrážela poslední paprsky zapadajícího slunce, se Siegfried rozhodl ukončit svůj život stejně dramaticky, jak ukončil životy dvou nevinných. Skočil i s věrným koněm Hansem dolů, a řeka, která byla svědkem jejich lásky, se stala svědkem i jeho pádu.
Od té doby se povídá, že duchy Mileny a Jana stále bloudí po březích řeky, hledajíce cestu k sobě, zatímco duch Siegfrieda bloudí po říčních vlnách na jezu, který se stal jeho věčným vězením.
A tak pověst o Mileně a Janovi žije v srdcích lidí dodnes, jako připomínka, že pravá láska je silnější než smrt, myslivec nemusí být vždy myslivec, opravář trakařů s nápadně velkým mečem nemusí být nutně opravář a že i nejtemnější činy se nezapomenou...
Podle pověsti se právě v těchto místech, nad údolím řeky tehdy ještě Mže, měl ve 13:20 6.8. roku 649 nebo 658 případně možná 682 potkat Praotec Čech kupce Sáma. Nastalo všeobecné veselí a družiny obou vůdců několik dní slavily setkání. Písemné záznamy z deníku Praotce Čecha uvádějí že se vypilo 22 sudů piva, 8 sudů vína a mnoho lahví kořalky. Praotec se pak vydal na Říp a Sámo do Wogastisburgu.
Jezdí tu auta
Je tu neviditelné záření
Létají tu letadla
Žije tu divoká zvěř
Pletou se tu lidi
Dost se tu pije